Senegal, jak ho možná neznáte 5
V Senegalu se nepraktikují pravidla Islámu, tak jak známe z médií nebo arabského světa. Ne všechny ženy v Senegalu mají pokrytou hlavu. Šátky, které nosí, jsou krásné, elegantní a barevné, někdy s tradičním střihem, někdy moderní. Neodolala jsem a jeden jsem si také koupila. V podstatě je to vzhledem k pálícímu slunci velmi praktické. Místní ženy ladí pokrývku své hlavy s barvou svého oblečení, celkově o sebe Senegalské ženy hodně dbají, mísí se tu tradiční styl oblékání s tím moderním a ženy jsou tu opravdu krásné. Ženy v burce ani se zakrytou tváří jsem v Senegalu neviděla. Nosí dlouhé sukně nebo šaty, ale viděla jsem i ženy v kalhotách. Ramena mají většinou zakrytá. Od Bacaryho jsem se dozvěděla, že nejintimnější část muslimské ženy je oblast okolo pupíku. Bílé ženy nejsou v oblékání nijak omezovány, ani se na ně nepohlíží s opovržením, jako v ortodoxnějších muslimských částech světa, běžně jsou na pláži v plavkách, chodí v kraťasech. Ženy na veřejnosti nevystupují nijak submisivně, nechodí dva kroky za mužem, smějí se, umí si i pěkně nahlas postěžovat, když se jim něco nelíbí, zúčastňují se veřejného života.
Co se děje v domácnostech za zavřenými dveřmi, však posoudit nemůžu. Každopádně jsou rozděleny činnosti, které provádí muž, a činnosti, které má na starosti žena. Vzhledem k legálnímu víceženství, které je zde praktikováno, si opravdu mohu jen domýšlet. Zajímalo mě, jak taková domácnost vlastně vypadá, jak funguje, jestli si ženy práci rozdělují nebo ji vykonávají společně, ale zatím jsem na mrtvém bodě. Byli jsme na návštěvě u jednoho kamaráda, který nám představil své dvě ženy. Pak jsem se Bacaryho ptala, jak to vlastně funguje. Řekl, že sám neví, protože jeho otec měl jen jednu ženu a že ptát se na to kamaráda není slušné. Poradil mi, ať se zeptám já, že mě by mohl odpovědět a nemusel by si to brát nijak osobně. Příště to určitě udělám.
Podle statistik je v Senegalu 96,1% obyvatel muslimů. Ústava definuje zemi jako světský stát a stanoví svobodu náboženského vyznání a samosprávu náboženských skupin bez zásahů státu, ústava také zakazuje politickým stranám ztotožňovat se s konkrétním náboženstvím. Většina muslimů jsou sunnité a patří k jednomu z několika súfijských bratrstev, z nichž každé zahrnuje jedinečné praktiky, zatímco malý počet muslimů jsou šíité, podle jednoho neoficiálního odhadu z roku 2011 je jich 5 000. Přibližně 3,8 procenta populace je křesťanská. Křesťanské skupiny zahrnují římské katolíky, protestanty a skupiny kombinující křesťanské a domorodé přesvědčení. Zbývajících 0,1 procenta se výhradně drží domorodých náboženství.
V Abene bylo v roce 2002 při sčítání lidu 1935 lidí a 269 domácností, jen pro představu velikosti, ve městě najdeme oba svatostánky, malou mešitu i evangelický kostelík.
Že je mezi obyvateli velký počet muslimů jsem si všimla podle toho, že v pátek po obědě je mnoho krámků zavřených, protože to je čas, kdy se všichni muslimové modlí. Jednou v pátek po obědě, jsem se Bacaryho ptala, proč se taky nemodlí v mešitě, když je muslim. Odpověděl, že Bůh ví, že teď nemá čas. Chtěla jsem samozřejmě oba svatostánky vidět a vedli jsme debatu o náboženství v Senegalu. Byl překvapený, proč mě to tak zajímá, jeho maminka je z křesťanské rodiny a tatínek z muslimské. Prý není problém pro muslima si vzít křesťanku nebo naopak. Bůh je přeci jen jeden a je jedno, jak a kam ho kdo chodí uctívat. Tak to mi v rámci náboženské snášenlivosti, která je v našich končinách stále diskutovaným tématem, spadla brada. Maminka pak přešla na muslimskou víru, aby rodina slavila svátky pohromadě. I moje vysvětlení, že věřím v Boha a moc přírody, křesťany respektuji, ale sama k nim nepatřím a nikde se organizovaně nemodlím, ho nevyvedlo z míry a přišlo mu to v pořádku.
Marabu a súfismus
Když cestujete po Senegalu a s evropskou přecitlivělostí sledujete projevy Islámu, tak často narážíte na obrázky marabous, některé obchody jsou dokonce po nich pojmenovány. Marabous jsou vůdci súfismu neboli tasawwufu. Súfismus je mystická forma nebo také duchovní cesta, či spiritualita islámu, pomocí něhož věřící vykonávají světské povinnosti. Charakteristický pro súfismus je tanec (samá), od kterého se odvozuje název pro jeho členy -dervišové. Existuje velká řada súfijských řádů, které se označují jako taríky, z nichž převážná většina je sunnitských. Každý člen si vybere svého duchovního vůdce a tomu je oddán, hlásí se k němu a jeho fotografii má vystavenou. V Senegalu se tedy praktikuje súfismus, mystická odnož Islámu, i když Bacary tvrdil, že ne, protože tento výraz neznal. Později jsem zjistila, že používá slovo „wali“. Jednou z nejznámějších islámských památek v Senegalu je mešita, která stojí v srdci svatého města Touba. Mešita má 87 m vysoký centrální minaret, celkem pět minaretů a tři velké kopule a je největší mešitou v Africe.
Musím přiznat, že nejsvatější město Touba (znamenající blaženost), má zcela jinou atmosféru, než zbytek Senegalu. Moje bílá kůže nebyla omluvenkou za můj nemuslimský oděv.
Ve městě se nesmělo kouřit na veřejnosti a neprodával se alkohol. Je to druhé nejlidnatější město v zemi, hned po Dakaru. Je to také město, kam každý rok miliony súfijských muslimů z celého světa dělají pouť (známou jako Magal), uctívají mešitu a ctí vzpomínku na šejka Ahmadou Bambu, zakladatele mouridismu (1883), muslimského bratrstva Mouridů.
Sheikh Ahmadou Bamba Mbacke
neboli Ahmadu Bamba, je považován za jednoho z největších duchovních vůdců v senegalské historii, který má největší vliv na současný senegalský život a kulturu. Bamba vedl politický pacifistický boj proti francouzskému kolonialismu a pokusil se obnovit čistší praxi islámu, izolovanou od francouzského koloniálního vlivu. Francouzi se ho báli a odsoudil ho k vyhnanství v Gabonu (1895–1902) a později v Mauretánii (1903–1907). Jeho vyhnanství však přivedlo dalších tisíce přívrženců jeho náboženství.
Na jeho počest se po celém světě konají přehlídky, a to i v různých městech v USA. Jedním takovým městem je New York, kde muslimové západoafrického původu pořádají již 20 let každoroční přehlídku „Cheikh Ahmadou Bamba Day“ Oslavy, jako jsou tyto, vytvářejí platformy pro destigmatizaci Islámu. Mouridismus (Muridiyya) je dnes jedním ze čtyř senegalských hnutí súfi, se čtyřmi miliony oddaných pouze v Senegalu a dalšími deseti tisíci v zahraničí. Základem učení hnutí je úplné podřízení Bohu a tvrdá práce. Řád se ve své době stal silnou ekonomickou organizací pěstováním podzemnice olejné, primární plodiny koloniálního období. Mladí následovníci se usazovali v okrajových částech země, ve východním Senegalu a zakládali plantáže podzemnice olejné. Sheikh Ahmadou Bamba má pouze jednu přežívající fotografii, na níž má plynoucí bílé roucho a jeho tvář je z části zakryta šátkem. Tento obrázek je uctíván a reprodukován v Senegalu nejčastěji ať už v obrazech na stěnách, autobusech, taxících, prostě všude. Fotografie je známá po celém Senegalu. Tato fotografie byla původně pořízena v roce 1913 francouzskými koloniálními úřady.
Dnes je Senegal jednou z demokratických zemí západní Afriky. Země, kde žijí muslimové, křesťané a vyznavači domorodých náboženství, stejně jako mnoho etnik, které používají své původní jazyky: Wolofové, Sererové, Diolové, Tukulérové, Sarakolové, Fulbové a Maurenové. O náboženské nesnášenlivosti nemáme z jejich území žádné zprávy.
Autor textu a médií: Lucie Masopustová ®
